ZAN Hana Chvátalová

Mám pocit, že od minulého týdne se zas tak moje smýšlení o recovery house nezměnilo. Možná se mi ještě dotvořili myšlenky a zpětné koncepty... Navrhuji svůj dům v reakci na okolní zástavbu a vlastně tak trochu zmenšuju vnitroblok a dávám vnitroblok do vnitrobloku. Tentokrát jsem se ale víc zaměřila na dům a ne tolik na okolí (o kterém je určitě taky potřeba přemýšlet, ale zas příště). Přemýšlela jsem totiž předtím o domě spíš ze dvora, než o domu jako celku. No a to jsem se teď pokusila změnit. Propracovala jsem víc pohled z ulice, půdorysy i rozložení obytné části, která se změnila od minula asi nejvíce. Nálady: Jedna z věcí o které jsem přemýšlela asi nejvíc je rozložení pokojů v ubytovací části... chtěla bych, aby každý pokoj měl svůj vstup ven, do přírody a při tom chci, aby rezidenti měli možnost chodbu spojující pokoje používat i jako další zašívárnu/místo na skupinovou terapii - do této místnosti si představuji světlík viz obrázek. No a tím mi vznikl tento trochu chaotický a nep...

Recovery house si představuji jako místo pro všechny, ale hlavně pro ty zranitelné. Místo, kde se lidé cítí jako doma (v tom nejlepším slova smyslu). Místo plné světla, barev, vůní, příjemné společnosti, ale také plné zákoutí poskytující potřebné soukromí.  Už asi z přesvědčení si myslím, že konstrukčně bych chtěla navrhovat dřevostavbu plnou denního světla . S parapety na sezení, s barevnými záclonami/skly. Vlastně si myslím, že moje recovery centrum bude mít dost podob s domem, ve kterém žiju. ( https://slamacek.cz/fotogalerie/ ) Asi je to taky tím, že se doma cítím moc dobře, ale taky si myslím, že denní světlo, p řírodní materiály a vysoké stropy dodávají lidem pocit, jako kdyby je ten dům kolem láskyplně objíma l (nebo tak to aspoň vidím já:DD) Nad další věcí, nad kterou přemýšlím jsou barvy , chtěla bych dům zevnitř (a asi jen doplňky) vyplnit barvami, které se hodí k určitým místnostem  uklidňující modrou do ložnic - snižuje stres a úzkost, navozuje pocit klidu a ...

https://divisare.com/projects/212589-nord-architects-adam-mork-healthcare-center-for-cancer-patients 

Myslím, že můj výstup z komfortní zóny se celkem vydařil. A co je důležitější - taky mě něco (o sobě) naučil.

 

 Kdo jsem já? A kdo bych byla já, kdybych nebyla já? Je zvláštní mluvit o sobě, ale myslím, že jsem dost společenská, taky ráda (potajmu) pozoruju lidi kolem a při tom jsem moc ráda sama. Když jsem byla malá a navrhovala svoje první domečky (pro skřítky), prý jsem vždy měla slabost pro pravý úhel a všechny moje plotíky i domečky byly čistě pravoúhlé, pravidelné, promyšlené. A dovolila bych si tvrdit, že takto vypadá i moje navrhování teď. No a tak jsem se to rozhodla trochu pobořit, tu mojí fobii z nepravoúhlosti a nepravidelnosti...  Jak už jsem zmiňovala na ZANu, chci navrhnout houpačku, točící sedačku, která se může natočit tak, že buď bude plná života - uvidí se z ní ven, může si tam sednout více lidí. A nebo si to otočí návštěvník tak, že tam bude moct být sám. Sluníčko mu svítí skrz díry, imituje to stíny listů. Chtěla jsem tenhle projekt pojmout jako "zkus si všechno, na co by sis normálně netroufla". No a takže jsem už začla tvořit model, jak se bude celá kontrukce to...