Přeskočit na hlavní obsah

Příprava na první konzultaci

Recovery house si představuji jako místo pro všechny, ale hlavně pro ty zranitelné. Místo, kde se lidé cítí jako doma (v tom nejlepším slova smyslu). Místo plné světla, barev, vůní, příjemné společnosti, ale také plné zákoutí poskytující potřebné soukromí. 






Už asi z přesvědčení si myslím, že konstrukčně bych chtěla navrhovat dřevostavbu plnou denního světla. S parapety na sezení, s barevnými záclonami/skly. Vlastně si myslím, že moje recovery centrum bude mít dost podob s domem, ve kterém žiju. (https://slamacek.cz/fotogalerie/) Asi je to taky tím, že se doma cítím moc dobře, ale taky si myslím, že denní světlo, přírodní materiály a vysoké stropy dodávají lidem pocit, jako kdyby je ten dům kolem láskyplně objímal (nebo tak to aspoň vidím já:DD)

Nad další věcí, nad kterou přemýšlím jsou barvy, chtěla bych dům zevnitř (a asi jen doplňky) vyplnit barvami, které se hodí k určitým místnostem 

  • uklidňující modrou do ložnic - snižuje stres a úzkost, navozuje pocit klidu a pomáhá při usínání
  • veselou žlutou do dílny - povzbuzuje mysl, zlepšuje soustředění a koncentraci a zvyšuje produktivitu a kreativitu
  • harmonickou zelenou do meditačky - snižuje úzkost, uklidňuje, připomíná nám přírodu
  • hravou oranžovou do společných prostor ubytovací části
  • komfortní růžovou do koupelen
  • energickou červenou do nejživějšího místa našeho recovery house - kavárny
  • spirituální fialovou do kanceláře psychoterapeuta
  • a všechny barvy dohromady (asi pomocí závěsů) do komunitní místnosti, ta by totiž myslím měla někdy být úplně neutrální a někdy plná barev
Také bych chtěla do mého projektu zakomponovat hlínu - možná bych chtěla z dílny udělat keramickou dílnu, do části zahrady bych chtěla postavit vyvýšené záhony (na zeleninu i na krásně vonící bylinky) a také bych v interiérech chtěla použít hliněné omítky. Jsou totiž studie na to, že kontakt kůže s hlínou vytváří v těle serotonin.

School for blind and visually impaired children, India

  • na této škole pro zrakově postížené se mi moc líbí, jak pracují přímo s lidmi, pro které je místo určené - proč by mělo být barevné, když to většina návštěvníků neocení? Naopak se zaměřili na vůně rostlin, které pomáhají zrakově postiženým v orientaci. Také se mi moc líbí detail jiných textur na zdi pomáhající s orientací
Středisko ekologické výchovy Sluňákov
  • touto budovou se také chci inspirovat a vlastně asi ne ani tak budovou, ale hlavně zahradou kolem. Navštívila jsem to tam a moc se mi líbí propojení jednotlivých objektů v krajině. Také se mi líbí zapuštění budovy do kopce :D
No a teď už se pojďmě podívat na moje nápady a skici








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Libocký obývák

 Jaký je koncept mé stavby? Dle mého názoru by měl obývák být útulný, jednoduchý, levný, ekologický a možný postavit svépomocí - když by se totiž na stavbě podíleli obyvatelé Liboce, budou se potom o prostor radši starat a obecně ho budou mít radši. Proto jsem se rozhodla udělat barák na principu dvou lodních kontejnerů na proti sobě, kde prostor mezi vyplní dvorek - společenská místnost - ten obývák - otevřený, vzdušný, prosvětlený a s výhledem na rybník i na okolní přírodu. Takto si nějak představuji, že bude stavba vypadat: Toto je vision board celého konceptu - chtěla bych použít hlavně tři materiály - kov, dřevo a plexisklo, obývák by měl být něco mezi vnitřním a venkovním prostorem - v létě by se okna měla otevírat dokořán, v zimě by tam mělo jít i zatopit... Ještě přikládám myšlenkovou mapu činností, co se v Obýváku budou dít...

Můj první model

 Druhý ZAN 2.10. Pár odpadkových košů, hodně vyhozeného materiálu, jeden panáček a šestnáct prvních modelů. Navrhovala jsem čtvrtý objekt do již zmiňovaného projektu od Roberta Hutchisona v Mexiku. Mým cílem bylo navrhnout prostor setkávání. Multifukční sál blízko jezera, s výhledem na ostatní stavby, při tom ale tak daleko, aby nenarušoval "introvertnost" spa domu a art studia. Sál je možný použít jako jógové studio, domácí kino, místo pro brunch nebo jen večerní popíjení vína.

Alter ego I

 Kdo jsem já? A kdo bych byla já, kdybych nebyla já? Je zvláštní mluvit o sobě, ale myslím, že jsem dost společenská, taky ráda (potajmu) pozoruju lidi kolem a při tom jsem moc ráda sama. Když jsem byla malá a navrhovala svoje první domečky (pro skřítky), prý jsem vždy měla slabost pro pravý úhel a všechny moje plotíky i domečky byly čistě pravoúhlé, pravidelné, promyšlené. A dovolila bych si tvrdit, že takto vypadá i moje navrhování teď. No a tak jsem se to rozhodla trochu pobořit, tu mojí fobii z nepravoúhlosti a nepravidelnosti...  Jak už jsem zmiňovala na ZANu, chci navrhnout houpačku, točící sedačku, která se může natočit tak, že buď bude plná života - uvidí se z ní ven, může si tam sednout více lidí. A nebo si to otočí návštěvník tak, že tam bude moct být sám. Sluníčko mu svítí skrz díry, imituje to stíny listů. Chtěla jsem tenhle projekt pojmout jako "zkus si všechno, na co by sis normálně netroufla". No a takže jsem už začla tvořit model, jak se bude celá kontrukce to...