„Chtělo by to saunu, potřebovala bych si dáchnout!” řekla na procházce s kočárky kamarádce a ta nadšeně souhlasila: „a společenské centrum, kde bychom si děti hlídaly navzájem!” „A myslíš, že by to šlo tady u Terezky?” „Jasně, kde jinde… Je tu živo, koupe se tu, opaluje, otužuje, odpočívá, plave, sáňkuje, prochází… taková libocká oáza plná přírody mezi těma panelákama.” „Myslíš Liboáza? Mohla by se tu pořádat i letní kina, sousedská posezení a skauti by to tu mohli používat jako klubovnu…” „Jo! Přesně, ty jo, my to spolu snad i celé vymyslíme!”
No a pak se to celé nějak zamluvilo, děti se totiž probudily a měly hlad. A když se kamarádky vracely do svých domovů, honily se jim hlavou myšlenky už spíš na to, co budou vařit k večeři, než na Liboázu.
Potřeba místa setkávání ale nezmizela tak rychle jako večeře ze stolu, nezmizela totiž vůbec. No a tak o tom mluvily, mluvili a mluvilo se. Občas s tou, tamtou, tím a těmi. Myšlenka na komunitní místo se vyvíjela a pak se ustálila takto:
Liboázu by postavili nejraději nad severním cípem rybníka, je to tam zarostlé a nikdo to tam moc nevyužívá. Teda až na kachny, ale vzhledem k tomu, že centrum bude nad rybníkem na nožičkách, přírodu a rybník to až tak nezasáhne a ptactvo se bude moci dál cákat. Zároveň je odtamtud krásný výhled jak na rybník Terezka, tak i na Hvězdu.
Na stavbě by se měl podílet každý, kdo chce a může. Když jste totiž u vzniku, budete se o místo i více starat a raději ho navštěvovat. Stavbu by udělali tak trochu jako skládačku z lega. Naproti sobě postaví dva staré lodní kontejnery a jádro mezi nimi se stane libockým obývákem. A důležitá bude terasa kolem - lidé sem přece budou chodit hlavně, aby byli blízko přírodě.
„Někdy se tu bude odpočívat, někdy vzdělávat a někdy jen tak tlachat, ale budem tu spolu. Kdyby to vyšlo, bude to můj splněný sen,” dovyprávěla na zastupitelstvu a podle potlesku jak občanů, tak i zastupitelů se to postupně stává snem nás všech.
SKVĚLÉ! LIBOáZA
OdpovědětVymazatŠ